sobota 7. září 2013

O mém životním stylu,cestě k němu a o mém cvičení

Krásný den!:)
Dnes jsem se rozhodla pro trochu sebestředně zaměřený článek. Napíšu vám něco o tom, jak jsem se dostala ke svému (zdravému) životnímu stylu, o trnité cestě k němu a o tom, jaký vztah ke sportu Terka vlastně má.
Tak z jakého konce to vzít...To, jak vypadám a co jím jsem začala řešit cca v šestnácti. Vždycky jsem byla krásně štíhlá, na svoji výšku jsem měla nejvíc asi 53 kilo a pokud budeme vycházet z tabulek, je to spíš méně. V sedmnácti pak následoval rozchod s prvním přítelem, já to trochu psychicky neunesla a začala pomalu hubnout. Bylo to plíživé, postupně jsem jednotlivé potraviny vyřazovala a škatulkovala je mezi "zakázané". Z dnešního pohledu jsem jedla strašně, ale nikdy to nebylo ono anorektické jedno jablko denně. S pomocí rodičů a doktorů jsem se z toho dokázala dostat a jsem docela pyšná na to, že jsem nemusela být hospitalizovaná. Druhý zlom přišel na vysoké škole po tragické a dosti nepříjemné záležitosti v rodině. Zase jsem jídlo začala ubírat. Na koleji nebyla taková možnost vařit, což mi přesně hrálo do karet. Zhubla jsem za šíleně krátkou dobu a vypadala ještě hůř než poprvé. Byla jsem čtyřicetikilová a vypadala jako chodící smrtka. Když vidím fotky z té doby, jde mi mráz po zádech. Takže to celé začalo nanovo. Přibírací jídelníčky, zapisování do sešitu, vážení a kontroly u doktorky...Tentokrát jsem začala chodit na pořádnou psychoterapii, která mi v podstatě ukázala, že tímto blbnutím s jídlem si v podstatě řeším nějaké hluboko ukryté psychické záležitosti. Uvědomila jsem si, že se svojí psychikou musím pracovat a nebrat jídlo jako berličku a přizpůsobovat ho svým náladám. Oči mi taky hodně otevřelo studium (mnohé z vás ví, co studuju) a neskutečně mě to dál motivuje, zvlášť po tom, co jsem udělala příjímačky do Brna.
Od té doby brzy uplynou dva roky. Jsem si mnohem jistější a k jídlu se konečně stavím jako k běžné fyziologické potřebě. Potraviny jsem přestala škatulkovat na povolené a zakázané. Spíše se snažím jíst opravdu vyváženě a hlavně pravidelně! Jasně, jsem radši, když si mohu jet to "svoje". Ale stejně tak si ráda dám pizzu, zákusek, dojdu si na jídlo k babičce...Zastávám názor, že nic není nezdravé, pokud to jíme s mírou a jsem proti extrémům jak na jednu, tak na druhou stranu. Kolikrát se do jídla radši donutím, ikdyž necítím tak velký hlad. Za žádnou cenu už nechci zpátky...Víte co? Spokojený život se spoustou energie na všechno, dobré nálady a přátel kolem mě vážně stojí za to. Anorexie nikdy víc.

Jednohubky, chipsy a víno? Jednou za čas žádný problém!:)

Teď přejdeme k mému sportování. Od mala mám ke sportu velký vztah a vděčím za to rodičům. Byli to právě rodiče, kteří mě od mala učili jezdit na kole, lyžovat a plavat. Právě plavání se zanedlouho stalo sportem číslo jedna a já začala plavat závodně. Plavání je neskutečná dřina a dril, protože jsem svojí "kariéry" asi ve třinácti letech nechala. Potom jsem začala hrát tenis s trenérem, asi dvakrát-třikrát týdně. To mi vydrželo do devatenácti let. Během svých anorektických období jsem to se sportem dost přeháněla a následně během přibíracích období nemohla sportovat vůbec, v mém případě to vážně bylo životu nebezpečné. A můj vztah ke sportu teď? Ráda se projedu na kole, ráda si zaplavu nebo si zajdu do fitka. Dost taky cvičím doma podle sebe nebo je mým favoritem Nike Training Club. Podle mě je opět u cvičení důležitá pravidelnost, ne se jednou za měsíc sedřít ve fitku a pak nedělat nic. Snažím se mít nějaký pohyb každý den. Ikdyby mělo jít o menší procházku do města. Na ten "přirozený" pohyb podle mě lidi hodně zapomínají. Dřou se ve fitku, ale pak si celé dny vozí zadek v autě. Samozřejmě, že občas jsou dny (týdny,haha), kdy se mi prostě nechce nebo to z nějakých důvodů nejde. V tom případě se do cvičení nenutím, radši poslechnu tělo a odpočinu si..

Současná podoba břicha. Chce to trpělivost, hodně trpělivosti.

Doufám, že jsem vás tímhle ukecaným článkem moc nenudila!:) Přeju vám krásný slunečný víkend!

15 komentářů:

  1. Netušila jsem, že sis prošla takovým problémem, takže tě musím obdivovat, jak ses z toho hezky vyhrabala :)
    no a o tom, jak se mi tvůj přístup líbí snad ani psát nemusím, je jasné že souhlasím s každým slovem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju,Markétko!:) Tahle dvě období byla jedna z nejhorších v mém životě,mám na to děsný vzpomínky. Když se ohlídnu zpět,tak si vážně klepu na čelo,fakt to za to nestojí.
      A s tím i souvisí můj přístup..Jsem si jistá tím,že kdybych si něco odpírala nebo jídlo šidila,dopadnu zase stejně.

      Vymazat
  2. vůbec si mě článkem nenudila, naopak povídací články typu "my story" mám moc ráda, hodně blogujících holek má podobné příběhy, včetně mě, sice jsem naštěstí nikdy nebyla až u doktora, ale taky jsem měla období, kdy sem to špatně dopracovala...tvoje bříško je krásné, co dodat, jen tak dál, přístup máš skvělý;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee,tak to jsi mě potěšila!:)
      Já si myslím,že problém s přístupem k sobě má/mělo dost holek..Aspoň třeba v mém okolí jich znám hodně:) Pak taky záleží na tom,jak daleko to nechají zajít,já na tom byla už moc špatně.
      Děkuju,na břísku se teď fakt snažím makat!:)

      Vymazat
  3. buď si jistá že článkem jsi nikoho nenudila, mě právě naopak takové články moc baví, aspoň se vždycky dozvím něco víc :)
    s tvým přístupem naprosto souhlasím, je to skvělé, jak jsi se ze všeho takhle dostala, jsi šikulka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za zpětnou vazbu,zkusím toho o sobě přidávat víc:)
      Teď už se dlouhou dobu držím a jsem si sama sebou jistá..Ale ta hranice je dost tenká a pořád na sobě musím pracovat;)

      Vymazat
  4. Pěkný článek, žádná nuda! :)
    Máš krásné bříško!

    OdpovědětVymazat
  5. Tenhle problém má spoustu holek tady, protože zdravá výživa je skutečně klíčem k vyřešení všech problémů s jídlem (ať už anorexie nebo obezity). Je krásné, jak jsi se z toho dostala a obdivuju tě, že jsi to dokázala sama :) Zvládne to málokdo - já to třeba nezvládla vůbec a někdy mi přijde, že snad ani nezvládám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já třeba u sebe cítím,že jakmile začnu jíst "až moc zdravě",tak mě to stahuje zpátky a začínám to moc řešit. Takže i proto se k tomu snažím přistupovat tak nějak s nadhledem:)
      Mně strašně moc pomohla terapie a dobrá psychiatrička..Tak zkus najít někoho,kdo ti sedí. Já přiznávám,že sama bych se z toho nedostala,na to už jsem byla moc v háji. Držím palce,ať se vše zlepší!:)

      Vymazat
  6. Moc hezky napsaný článek, souhlas se vším, a kéž by takových lidí bylo víc. Tvůj pohled na věc je prostě totožný s mým, proto se mi líbí :D
    Jinak moc hezké břicho, opravdu je vidět kus práce :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju,Terezko!:) Moc ráda tě čtu,hlavně kvůli tomu přístupu;)

      Vymazat
  7. Super článok, držím palce, nech sa ti darí aj naďalej! :)

    OdpovědětVymazat
  8. já mí takové krásné břicho tak už nic víc ke spokojenosti nepotřebuju :)

    OdpovědětVymazat